Historie španělského vinařství se začala psát již před třemi tisíci let. Není jasné, kdo zde vinnou révu poprvé vysadil, avšak v době, kdy na území dnešního Španělska dorazili Féničané a založili město Cadiz, již vinohradnictví velmi dobře prosperovalo. Španělské víno se brzy vyváželo nejen do Evropy, ale také do celého středomoří a severní Afriky. K úpadku došlo s rozpadem římské říše a invazí germánských kmenů. Vzestup znovu nastal až v osmém století našeho letopočtu s příchodem Arabů. Ačkoli muslimská víra konzumaci alkoholu zakazuje, arabové ve vinařské tradici pokračovali. Ve středověku s nástupem katolicismu poptávka po víně opět roste. V devatenáctém století ničí vinice po celé severní Evropě mšička révokaz a do Španělska proto přichází mnoho francouzských vinařů, kteří s sebou přinášejí nové odrůdy a moderní techniky. Epidemie zde vypukla s časovým odstupem a v době, kdy škůdce napadá španělské vinice, je již znám způsob, jak keře ochránit.

První polovina dvacátého století je pro Španělsko obdobím válek a ekonomického úpadku. Rozvoj nastal až v padesátých letech, kdy tvrdá práce a houževnatost vinařů konečně přinesla své ovoce. Dnes je Španělsko třetí největší výrobce vína s produkcí více než 35 milionů hektolitrů ročně.