Jejich vinařské a vinohradnické umění bylo na tak vysoké úrovni, že jejich techniky přetrvaly až do 18. století, kdy je nahradily moderní vědecké postupy. V této době se výroba vína rychle rozvíjí, nově se používají zátky, jež lahev neprodyšně uzavřou a umožňují přepravu vína na dlouhé vzdálenosti, tudíž i export za hranice. Vína jako Chianti, Barolo či Marsala získávají své jméno nejen v Evropě, ale i za oceánem. V dnešní době je Itálie s 55 miliony hektolitrů ročně největším producentem vína na světě. Celková plocha italských vinic dosahuje 650 tisíc hektarů. Klimatické a geografické podmínky italského regionu příznivě ovlivňují růst vína a zrání hroznů. Nejrozšířenější středozemní klima se vyznačuje mírnou zimou, teplým a suchým létem a zahrnuje oblast Apulie a zejména Toskánsko. Druhým typem je poté klima alpské, typické pro oblast Piemontu. Zimy jsou chladné, ovšem nadmořská výška a reliéf hor zajišťují vysoké množství tak potřebného slunečního svitu. Z místních odrůd nebbiolo a sangoviese se vyrábí nejvíce oceňovaná červená vína Itálie.

Italský systém třídění vín je založen na geografickém původu a definuje ho vinařský zákon z roku 1963. Indicazione Geografica Tipica (IGT)  - označuje “zemská vína”, která musí být vyrobena z předepsaných odrůd a 85 % objemu musí pocházet z vymezeného území. Denominazione di Origine Controllata (DOC) - "kontrolované označení původu", označení pro vína vysoké kvality v dané oblasti. Denominazione di Origine Controllata e Garantita (DOCG) - "kontrolované a garantované označení původu“, je nejvyšší kategorie apelací pro niž je třeba splnit nejpřísnější podmínky.